„Před pár lety jsme ji opustili a ona teď kouká, co děláme ve svém volném čase. Musíme být ale přátelští,“ pokračoval ve své odpovědi na otázku, zda-li se naše země má Ruska bát. On a čtyři další hosté – novinářka Petra Procházková, bývalý velvyslanec v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta, politický geograf Michael Romancov a ekonom a ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl ve středu debatovali v rámci Prix Bohemia Radio festivalu na akci s názvem „Rusko: Přítel, nebo hrozba?“ Debatu moderoval Michael Rozsypal z Českého rozhlasu (ČRo) Plus.
V diskusi zazněly i názory na anexi Krymu, válku v Gruzii či svobodná média a „uvolněnější“ devadesátá léta. V její první části se hosté vyjadřovali k tomu, jestli je Rusko svobodná země a také zda volby, které se tam o víkendu odehrály, byly skutečně svobodné.
Michael Romancov se vyjádřil jednoznačně záporně, ovšem Jiří Weigl měl na tuto problematiku složitější názor. „Nemůžeme Rusko považovat za liberální demokracii, za tu se nepovažují ani oni sami. Ale žijí v nejsvobodnější zemi, v jaké kdy žili. Musíme brát v úvahu, že je nelze srovnávat se Švýcarskem,“ řekl.
Zvládlo by Rusko jako takové v současné situaci bez Putina existovat? Odpovědět je těžké, protože podle Romancova nic jiného nezkusilo. Ani Petra Procházková si nebyla jistá, jak na dotaz reagovat. Nadhodila proto téma parlamentu v Rusku. Ten tam sice existuje, ale vždy odhlasuje vše, co se jejich prezidentovi hodí. „Stála by za pokus svobodná média, která byla v Rusku v devadesátých letech. Byl tam skvělý rozhlas, skvělá televize. To ale Putin se svým nástupem v roce 2000 zlikvidoval,“ dodala k Putinově dosavadnímu působení v Rusku. S jejím výrokem ale nesouhlasil Jiří Weigl, jenž prohlásil, že svobodné volby a nezávislá média nestačí a že ruská společnost musí ke změnám postupně dozrát.
Do debaty se mohlo zapojit i publikum jak v sále, tak posluchači ČRo Plus prostřednictvím sociálních sítí. Během večera se na Facebooku a Twitteru stanice objevily tři otázky, ve kterých mohli lidé hlasovat pro jednu z variant. Dotazy se zaměřovaly především na Rusko jakožto svobodnou zemi, zatlačování Ruské federace do izolace a zda-li je česká politika vůči tomuto státu srozumitelná. Ve všech třech odpovědích jak na sociálních sítích, tak v sále prostřednictvím ankety převládla záporná varianta. Diváci v posluchárně mohli klást i živé dotazy, to se ale především v první polovině zvrtlo v prosazování osobních názorů na politickou situaci v Rusku i na debatující odborníky v sále.
Druhý blok začal citátem Putina o rozpadu SSSR. Podle něj to byla největší politicko-geografická tragédie minulého století.
„Jsou nostalgičtí, my jsme si tehdy oddechli,“ okomentovala tento citát novinářka Petra Procházková jako první. V tomto bloku se mimo jiné řešila problematika zatlačování Ruska do izolace. S tvrzením, že se tak opravdu děje, souhlasil Jiří Weigl. Řekl, že Západ se na začátku devadesátých let, tedy po rozpadu celého Východního bloku, zachoval jako po první světové válce – zatlačil je ještě víc na východ. To rozproudilo střet názorů mezi ním a Tomášem Sedláčkem, do kterého se zapojila i Petra Procházková.
K situaci se následně vyjádřil i Jaroslav Bašta, který odcitoval Putinův výrok z března 2000. Ruský prezident tehdy řekl, že by se Rusko mohlo v dlouhodobé perspektivě připojit k NATO. „Vina je na obou stranách a je to ke škodě obou. Tlačí to Rusko do náruče Číny,“ přidal svůj komentář.
V závěru debaty se hosté vyjádřili, jestli se máme Ruska bát a cože tedy Rusko je – přítel, nebo hrozba? Jiří Weigl považuje Rusko za partnera, Petra Procházková za malou hrozbu. Michael Romancova naopak tvrdí, že Rusko nemá přátelé, jen zájmy a Tomáš Sedláček se nechal slyšet, že i z nepřátel se můžou stát nejlepší přátelé. „Rusko není tak silné, jak se tváří, ale není tak slabé, jak si to o něm myslíme,“ ukončil diskusi Jaroslav Bašta.